Special Choice Menu I. (PAF)

GOtoBRNO.cz/leto – Výběr děl na pomezí animace, videoartu a experimentálního filmu.

Desítka filmů z poslední soutěže „Jiné vize“, prostřednictvím níž olomoucká Přehlídka animovaných filmů mapuje produkci pohyblivých obrazů v ČR. Výběr děl na pomezí animace, videoartu a experimentálního filmu je vždy dílem vybraného kurátora – v roce 2014 výtvarné kurátorky a filmové historičky Mariky Kupkové. 

Zastoupení autoři: Katarína Hládeková, Martina Holá, Barbora Kleinhamplová a Kristýna Bartošová, Martin Kohout, Petr Krátký, Markéta Magidová, Vilém Novák a Pavel Sterec, Roman Štětina, Miroslava Večeřová, Kateřina Zochová. 

Komentář: Marika Kupková

Jiné vize 2014:

Posledních osm let vyvíjí PAF snahu systematicky mapovat produkci pohyblivých obrazů v České republice skrze svou jedinou soutěžní sekci, Jiné vize. Sekce se těší vzrůstajícímu zájmu amatérských i etablovaných vizuálních umělců, kteří svá díla do soutěže každoročně přihlašují. Jiné vize se tak postupně staly platformou, jež díky svým aktivitám zpřehledňuje orientaci na poli pohyblivého obrazu a výtvarného umění, které se snaží představit širší veřejnosti.

Výběr deseti děl na pomezí animace, videoartu a experimentálního filmu je pokaždé unikátní především odlišností zájmů a preferencí vybraného kurátora – v letošním roce výtvarné kurátorky a filmové teoretičky Mariky Kupkové.

Myslitel

45′' | 2014
„Situace" pokojíčku, nacházejícího se v hodinové věži s výhledem na zrcadlově zobrazený slovenský vrch Kriváň, je jakýmsi osobním manifestem nebo autoportrétem Kataríny Hládekové. K projekci tohoto videa autorka uvedla instrukci, aby délku jeho projekce určil promítač. (Tolik samostatnosti a kreativity měl promítač, tzv. operateur, jen v éře němého filmu.) Tento požadavek je vlastně výstižným dokladem autorčina přístupu, jenž propojuje krajní projevy analogové a digitální technologie. Animovaný gif odkazuje k základním principům animace a staví na kontrastu technicky pracné loutkové animace a internetového animačního formátu.

Markéta Magidová
Odeslané

7′ | 2014
Video Markéty Magidové poeticky komentuje vztah fyzické a virtuální reality – přecházíme od vzpomínek na reálný svět do přítomnosti žité ve virtuální realitě. Autorka řeší podobnost lidské paměti a digitálního, neustále přepisovaného, světa. Vzpomínky na prožité události v minulosti a chování člověka ve virtuálním prostoru zde vytváří neoddělitelnou dvojici. Souběžným komentářem k videu jsou texty Markéty Magidové a básníka Romana Boryczka.

Barbora Kleinhamplová
Důvěryhodný vztah
20′31″ | 2014
Název videa Důvěryhodný vztah odkazuje k reklamě na kurz neurolingvistického programování (NLP) – kaučinku využívaného převážně pro školení manažerů. Barbora Kleinhamplová vytvořila ve spolupráci s Kristýnou Bartošovou dvacetiminutový sestřih z NLP kaučinkového workshopu, který se záměrně odehrával právě v zasedací místnosti Veletržního paláce Národní galerie. Workshopu se účastnila jednak skupina šesti herců včetně kouče, jednak „autentičtí" účastníci, kteří nevěděli, že se jedná o inscenovanou situaci. Pozice a chování zúčastněných aktérů autorka staví jako paralelu k uměleckému provozu na ose umělec a recipient.

Vilém Novák, Pavel Sterec
Sexuální boj komodit

7′ | 2014
Tento film formuluje politicky vyhraněné tvrzení, že radikalizace a zpohlavnění touhy, kterou jsme přitahováni ke zboží, je nástroj vedoucí k potlačení nutkání hromadit majetek. Jeho ideologie parafrázuje knihu psychoanalytika a marxisty Wilhelma Reicha Sexuální boj mládeže z roku 1932, která byla vzápětí s velkým ohlasem vydána Levou frontou v českém překladu. Reich v ní mimo jiné stavěl do souvislosti vztah mezi pohlavní touhou a socialistickou revolucí. Animace využívá grafiku vytvořenou 3D scanováním, kdy předlohou virtuálním otiskům byly artefakty ze sbírek Národního muzea v Praze se zoomorfní nebo antropomorfní podobou. Související tezí tohoto filmu je, že se lidé objektifikují, zatímco zboží antropomorfizuje.

Petr Krátký
Byt

4′41″ | 2013
Video vzniklo během autorova rezidenčního pobytu jako reakce na nové prostředí. Této situaci odpovídá i způsob reflexe, kterou je (filmový) deník. Vlastnostem deníku ale neodpovídá jeho vztah ke chronologii i určení místa, kdy nám autor obvyklá základní deníková fakta prostě nesděluje. Jeho výpověď – komentář, ani neužívá minulého času a nezaznamenává události jako vzpomínky, ale přenáší „jen" bezprostřední otisk přítomného.

Martin Kohout
Free Mail
videosmyčka 4′32″ | 2014
Podle instrukce autora je ideální přehrávat toto video ve smyčce – tedy koncipovat projekci bez jasného začátku a konce vyprávění. V nekonečných průhledech se díváme do útrob soukromých poštovních schránek, kde v typizovaném prostoru žijí (ano, to je to pravé sloveso) dopisy, letáky, časopisy atp. Tento voyeurismus má – především díky způsobu záznamu – nečekaně silnou emocionalitu a napětí.

Kateřina Zochová
Každý den něco ztratit
50″ | 2014
Ústředním motivem videa je rozfázované gesto ruky, kdy dlaň zachytává jakýsi černý objekt nepřetržitě „visící“ ve středu obrazu. Animace obrazových motivů v popředí navozuje dojem pádu, ve skutečnosti jej ale určuje pouze pohyblivé pozadí. Pro video Kateřiny Zochové se hodí mediální označení „pohyblivý obraz“, který v současnosti občas nahrazuje technologický a kulturně  zatížené kategorie videa nebo filmu. „Pohyblivý obraz“ zde má ale své zpřesnění: vyjadřuje především vysokou subtilnosti hranice mezi statickým a pohyblivým obrazem.

Martina Holá
Cartoon
2′16″ | 2014
Animace Cartoon stavící na rytmické a pohybové kompozici abstraktních nenarativních obrazů připomíná modernistické filmové experimenty z dvacátých let (příkladně absolutní film). Obdobně také pracuje s rytmickým vracením téhož záběru nebo s využitím animace pro rozpohybování statických obrazových motivů, u nichž je fascinující právě a především to, jak se kouzelně pohybují a mění. Logicky pak autorka hovoří o diegezi jako o krajině, do níž se promítají naše sny.

Miroslava Večeřová
River

58″ | 2013
Příspěvek k optickým klamům a iluzím vznikl propojováním statické a pohyblivé, plošné a prostorové dimenze. Optický klam, tj. divácká potřeba dodat prostorovou dimenzi plošnému obrazu, autorka odhaluje přímým a razantním gestem. Úvodní statickou fotografii jednoduše vlastním tělem zničí, když skokem do bazénu odhalí spodní skrytou vrstvu rozčeřené vody, v níž se už jen shrnuje a převaluje předchozí obraz.

Roman Štětina
Falešná stopa
27′36″ | 2014
Falešná stopa vznikla jako druhotný materiál při vzniku videa Ztracený případ, s nímž Roman Štětina aktuálně získal Cenu Jindřicha Chalupeckého. Návštěvníci PAFu mají možnost srovnání obou těchto prací, protože v letošním programu festivalu figuruje i Ztracený případ. Možná se ztotožní s názorem, že Falešná stopa mění strukturu výchozího filmového materiálu s větší formální radikálností.

Komentář: Marika Kupková