Anděl a ďábel

Hudební Lahůdky o.s. - Cyklus koncertů staré hudby
Koncert
250 Kč
Studenti, senioři 140,- Kč

Virtuózní gambový ohňostroj — Hudba na dvoře Krále Slunce.

Čtvrtek 14. srpna 2014 19:00 — sál Ogilvy, hrad Špilberk, Muzeum města Brna, Špilberk 1, 662 24 Brno.

Petr Wagner — 7-strunná viola da gamba   (Claus Derenbach, Köln, 2012, podle Romain Cheron, Paris, cca. 1685)

Jan Čižmář — 16-sborová theorba   (Klaus Toft Jacobsen, London, 2011)

O programu

Za zlatý věk violy da gamba ve všech jejích podobách lze obecně označit období od poloviny 16. do druhé poloviny 18. století, z převážné většiny tedy hudebních baroků nejrozličnějších období, regionů a národních stylů. V období mezi lety 1545 – 1775 dosáhl tento původně čistě aristokratický nástroj nejvyšší popularity i pozornosti skladatelů a virtuózů, jakými byli Diego Ortiz, Silvestro Ganassi, Claudio Monteverdi, Alfonso Ferrabosco, Henry Jenkins, William Lawes, Nicolas Hotman, Sainte-Colombe, Marin Marais, Dietrich Buxtehude, Gottfried Finger, Johan Schenk, August Kühnel, Johann Sebastian Bach, Georg Friedrich Händel, Georg Phillip Telemann, Antonio Vivaldi, Antoine Forqueray, Jean-Baptiste Forqueray, Johann Gottlieb Graun, Carl Friedrich Abel, Joseph Haydn a další.

Spolu s loutnou a jejími dobovými variantami, jako je theorba či arciloutna, představovala viola da gamba až do sklonku 18. století jednu z mála spojnic s vymírajícícm světem aristokracie, jejího vybraného vkusu, dramatického patosu, pompy, ale i oduševnělého světa jejích intelektuálních elit. Dnešní koncert se nese v duchu šerosvitného, ale i vypjatého, virtuozitou a expresí prodchnutého světa  francouzské barokní hudby, komponované pro kombinaci sólové violy da gamba s doprovodem theorby (basové loutny) – sestavy oblíbené Ludvíkem XIV.

Baroko zbožňovalo kontrast. Především umělecký. Ostré řezy, rozevláté oblouky, dějové zvraty a strmé harmonické odbočky však zároveň kompenzovalo a kultivovalo vytříbenou formou, kvalitou zpracování, leskem a sytostí použité politury. Je logické, že zlaté období barokní kultury patřilo právě epoše Ludvíka XIV, krále Slunce. Nechci se zde rozepisovat o všeobecně známých uměleckých počinech iniciovaných jím samým, stejně tak není zapotřebí vypočítávat stovky divadelních her, básní, oratorií, motet, oper, kantát či prostých instrumentálních sonát, vydaných tiskem a veřejně provozovaných za jeho přímé finanční podpory. A to nezmiňuji jeho formující vliv na výtvarné žánry a architekturu.

To vše ostře kontrastuje s Ludvíkovým vrcholným politickým „uměním“, které z obyčejné diplomacie učinilo nejsilnější nástroj moci a z armády impozantní kulisu statistů, která měla za úkol – až na pár výjimek – pouze účinkovat v heroickém dramatu o národech, králi – Slunci a ostatních bozích. Je pozoruhodné, jak velikému množství špičkových umělců dal velkorysý, ale vybíravý Ludvíkův dvůr zazářit a je fascinující, jak pevně se francouzský versailleský styl – le goût français – zabydlel na všech evropských dvorech. V konfrontaci s odvěkým kulturním rivalem – Itálií – to byl kupodivu opět versailleský styl, který dovedl Evropu na hranu baroka, rokoka a klasicismu, na rozdíl od italského, jakkoli novátorského a spontánního, přesto však spolehlivě pomíjivého uměleckého naturelu.

Dnešní koncert je věnován tvorbě virtuózních francouzských gambistů Marina Maraise a Antoina Forqueraye. O dvou nejznámějších hudebních rivalech zlatého období francouzského baroka se s fanatismem i úctou šuškalo, přelo a nadávalo snad po celé Evropě přelomu 17. a 18. století. Zmínky o andělu a ďáblovi, kteří se v osobách Marina Maraise a Antoina Forqueraye utkávali a rvali na poli božské hudby, plnily stránky dobových hudebních časopisů, osvícenských encyklopedií, ale i trapných veřejných provolání a pamfletů. To však nemění nic na tom, že oba zmínění gamboví virtuózové a skladatelé představují – vedle Jeana-Baptisty Lullyho, Marca-Antoina Charpentiera, Jeana-Féry Rebela a Françoise Couperina – to nejlepší, co světu francouzské baroko dalo. Jemné nuance Maraisových andělských skladeb jako kdyby opisovaly jemné filigrány barokních štuk zámku ve Versailles. Jeho gambové kusy – piéces de viole – v sobě geniálně spojují moderní jazyk Lullyho lyrických tragédií s intimitou a introverzí, známých kupříkladu z cembalových skladeb Louise Couperina.

Marin Marais (1656 – 1728) ve svém rozsáhlém díle (okolo 600 skladeb pro violu da gamba, čtyři opery, triové sonáty) dosáhl ideálu vyváženosti za pomoci mimořádného melodického náboje, sofistikované harmonie a mistrovského zpracování formy. Jen jaksi mimochodem či pouhou náhodou – zcela v duchu francouzské doktríny dobrého vkusu, le bon goût, jsme v jeho skladbách svědky vrcholné virtuozity a mimořádné technické obtížnosti.

Naproti tomu jeho největší hudební rival, postrach všech pařížských putyk i vlastní rodiny, Antoine Forqueray (1672 – 1745), svým hudebním projevem jasně předznamenal dalšího z hudebních ďáblů: Paganiniho. Závratnou a neskrývanou virtuozitou fascinoval barokní posluchače přinejmenším stejně, jako Marin Marais, ale ze zcela opačného důvodu: zatímco Marais nabízel hudbu, která byla nebesky čistá a prostá temných stránek, Forqueray se proslavil právě ďábelsky útočným, vypjatým a extravagantním stylem na půdorysu skvěle prokomponovaných charakteristických kusů.

14. 8. 2014 17:00
Hrad Špilberk
Brno

Inzerce

TO JE Brno – Informační centrum a předprodej vstupenek

Adresa:
Panenská 1
658 78 Brno

Otevírací doba:
denně 9.00 - 18.00

Prodáváme také vstupenky ze sítí Ticketportal, Ticketstream, Ticketart, Colosseumticket nově prodáváme také ze sítě smsticket.

+420 513 039 035
+420 602 40 42 46